Max-životopis

21. července 2008 v 19:38 | Barbara |  Max Biaggi
Malý Max vůbec neměl představu o tom, že z něj bude motocyklový závodník, naopak snil o kariéře fotbalisty a tomuto sportu se zcela věnoval, aby také ne, když jeho otec byl fotbalovým trenérem. Až v pozdějších letech přičichl k vůni benzínu a byl ztracen. Přes odpor otce skončil s fotbalem a zamířil k motorkám. Po těžkých začátcích, kdy objížděl okruhy se starým Fiatem s přívěsem na němž měl motorku, vyhrál po pár letech mistrovství Evropy, tím na sebe dokázal upozornit a na stroji Honda debutoval v mistrovství světa. Tam si jej všimli zástupci Aprile a tady se začíná psát historie.
Max dokázal skvěle zúročit potenciál stroje, v roce 1993 ještě nestačil na Haradu na Yamaze, ale o rok později, tedy v roce 1994 slavil svůj první titul mistra světa ve třídě 250cc a jak se ukázalo zdaleka ne poslední. O rok později titul suverénně obhájil a rýsovala se šance na hattrick. V té době se Maxovi také říkalo černý pirát, pro barvu motocyklu Aprilia se sponzorem Chesterfield. V roce 1996 však měl silného soupeře v osobě Ralfa Waldmanna na tovární Hondě. O mistru světa rozhodl poslední závod, který Max vyhrál a radoval se tak z třetího titulu mistra světa v řadě. Jenže došlo ke konfliktům v týmu Aprilia, Max chtěl za své úspěchy dostat řádně zaplaceno a bossové Aprilie si byli jisti, že hlavní podíl na jeho úspěších má stroj a ne Maxovo jezdecké umění. Max měl na to poněkud jiný názor a zamířil tedy ke konkurenci, přesně k Hondě do týmu Erva Kanemota v němž kdysi začínal.
V roce 1997 se tak objevil na novém stroji, tovární Hondě NSR a v nových barvách hlavního sponzora Marlboro a byl nesmírně motivován možností získat čtvrtý titul v řadě, což se před ním nikomu ve třídě 250cc nepovedlo. Rok 1997 byl vůbec velmi prestižním soubojem Aprilia chtěla dokázat, že má nejlepší motocykl, Biaggi, že je nejlepší jezdec bez ohledu na to na jakém stroji sedí a Ralf Waldmann chtěl konečně získat titul a nebýt jen korunním princem této třídy. Po skvělém začátku, kdy Max vyhrál úvodní GP a navázal i dalšími vítězstvími, přišel uprostřed sezóny trochu útlum, diskvalifikace v Holandsku, smrt synovce na leukémii, která Maxem hodně otřásla a vypadalo to špatně. Při GP České republiky v Brně však Max vyhrál a najednou se situace obrátila, Max skvělým závěrem dohnal ztrátu a do poslední GP Austrálie šel se sedmibodovým náskokem a tedy vědomím, že druhé místo v cíli mu zaručuje titul. Po celý závod jel ve vedení spolu s Ralfem Waldmannem, ujeli ostatnímu jezdeckému poli a Max v poklidu dojel na druhém místě. Waldmann sice vyhrál bitvu, ale prohrál válku. Dojatý Max Biaggi v cíli řekl "Je to poprvé co jsem se nesnažil vyhrát a soustředil se jen na dojetí. Je to nádherný pocit, jako bych létal, vím, že to není možné, ale nechte mě prosím chvíli tomu věřit."
Poté Max už necítil v této třídě žádnou další motivaci a přestoupil do královské třídy 500cc, tedy půllitrů.Opět jel v týmu Kanemoto, tentokrát však neměl přímou tovární podporu, měl k dispozici Hondu NSR V4, továrním týmem byl Repsol s hvězdným triem Doohan, Criville a Okada. Přes pesimistické předpovědi mnoha odborníků, že je mezi motocykly 250cc a 500cc velký rozdíl a že si bude těžce zvykat, dokázal Max fantastické věci. Vyhrál hned úvodní GP sezóny v Japonsku, což se nováčkovi v pětistovkách podařilo naposledy před 25 lety, byl to legendární Fin Jarno Saarinen a dokázal se v dalším průběhu sezóny pravidelně umísťovat na stupních vítězů. To spolu s tím, že suverén této třídy Mick Doohan měl trochu smůly, znamenalo, že se dlouhou dobu držel ve vedení šampionátu a v Brně získal své druhé vítězství a taky předvedl zážitek největší přímo před mými zraky. Po vítězném projetí cílem, předvedl Max parádní wheelie , jízda na zadním kole, na pátý rychlostní stupeň v rychlosti 200km/h postavil svou Hondu na zadní kolo tak, že skoro havaroval, zadkem si málem škrtnul o asfalt, ale perfektně situaci zvládl, nám na tribunách se tajil dech. Šot s tímto kouskem se dostal i do znělky GP na rok 1999. Poté se už Maxovi tolik nedařilo, o šanci bojovat o titul se připravil vlastní nedisciplinovaností, diskvalifikací v Barceloně z prvního místa a Mick Doohan už v poklidu získal pátý titul v půllitrech v řadě. Max svedl souboj o druhé místo s Alexem Crivillem a to souboj úspěšný, v posledním závodě v Argentině, Criville havaroval po své chybě a Max se stal jedním z nejlepších nováčků v královské třídě všech dob, naposledy se podobně rychle prosadil fenomenální Kenny Roberts, který na první pokus získal v roce 1978 titul.
Po sezóně 98 se Max rozhodl odejít od Hondy a Kanemota, protože tušil, že proti továrním Hondám Repsol týmu bude v nevýhodě a zamířil k Yamaze. Po dobrých výkonech v testech, však začala smolná sezóna. V prvním závodě v Malajsii musel Max odstoupit pro technickou závadu, ve druhém závodě v Japonsku pro změnu pršelo a Max tak jel svůj první deštivý závod v 500cc. Poté se předvedl ve Španělsku, kde dojel druhý za domácím Crivillem. Při následující GP Francie však Max havaroval a zlomil si prsty na obou rukou, konkrétně na pravé ruce malíček a na levé ruce malíček a prsteníček. Pro motocyklistu jsou ruce nejdůležitější částí těla a poraněné prsty jsou velkým omezením.

Na stupnich vítězů v Mugellu
I s tímto hendikepem však podal doma v Itálii v Mugellu fantastickým výkon i když po tréninku byl až na 13. místě, po startu se však dostal do vedení a svedl fantastický souboj s Crivillem o vítězství, ještě před poslední zatáčkou byl první, ale tam jej Criville předjel a na Maxe tak zbylo až druhé místo. Ale i tak to byl fantastický souboj a neskutečný výkon, bývalý vynikající jezdec Randy Mamola pro něj nenacházel slova ve svém komentáři. Max však byl po závodě natolik vyčerpán, že ihned po dojetí musel vyhledat lékaře.
V další GP Katalánska Max havaroval, v Holandsku a Anglii však již dojel pro body. V Německu opět upadl, až příliš často letos uklouzne přední kolo a to nejenom na jeho stroji, zřejmě mají technici Yamahy problémy s optimálním nastavením, či jezdci jako Biaggi, Checa a Abe dělají obdobné chyby.
Nyní jej čeká GP České republiky v Brně na konci srpna. Pevně doufám, že tam přijede, stejně jako já, hodně Maxových fanoušků a od Brna vám snad také budu moci nabídnout Maxovy komentáře k jednotlivým GP, alespoň v to doufám. Vstupenky již jsou v předprodeji za zvýhodněné ceny.
Když už jsem se dostal k Brnu, je to velmi zvláštní místo pro Maxe, protože zde dokázal vyhrát pětkrát v řadě a jak sám Max říká, vždy zde má velmi zvláštní pocit. Doufám, že štěstěna mu zde zůstane nakloněna i letos a Max se zde dočká dalšího vítězství, budu mu držet palce přímo v Brně.

Max a jeho přítelkyně Anna Falchi
Dodnes Max rád hrává fotbal a hraje jej dobře, však také má dobré základy. Hodně času také tráví v posilovně, neboť fyzická kondice je základem úspěchu, závody sice trvají jen kolem 45 minut, ale vyžadují obrovské množství fyzických sil na zvládnutí stroje o výkonu téměř 200 koňských sil. Rád také jezdí na horském kole a na motokárách, když je v rodném Římě, tak jezdí na skútru, žije však v Monaku. A samozřejmě také ženy přitahují jeho pozornost, momentálně však mají fanynky smůlu, Max je zadaný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama